Hlavní strana » ČLÁNKY » Etnobotanika - léčivé byliny » Jergon Sacha

Jergon Sacha

Čeleď: Araceae (áronovité)

Rod: Dracontium

Druh: loretense Engl.

Nativní názvy: fer-de-lance, sacha jergon, hierba del jergon, erva-jararaca, jararaca-taia, milho-de-cobra, taja-de-cobra

Používaná část rostliny:
kořenová hlíza (Radix dracontii)

Popis:
Jergon sacha je tropická rostlina, která se skládá z jediného, gigantického a hluboce děleného listu rostoucího z podrostní hlízy na dlouhém a tlustém stonku připomínajícím kmen mladého stromku. Když plodí, kmen vyrůstá z blízkosti báze rostliny a dosahuje až 1- 2 m výšky. V posledním stádiu je rostlina velmi rozlehlá s kaštanovou pochvou-pouzdrem s velmi zářivě červeno oranžovými plody ve tvaru bobulí přeplněnými semínky ve vnitřku dužinatého stonku. Květ připomíná květy rostlin Caladium nebo Dieffenbachia, pouze o hodně větší. Je považována za celoroční bylinu. Až třináct druhů dracontinum se vyskytuje v oblasti Jižní a Latinské Ameriky. Čtyři, z těchto rostoucích v Amazonské oblasti, mají téměř identickou podobu a jsou používány jako mezi sebou se doplňující prostředky v systémech herbální medicíny: Dracontium longipes, D. loretense, D. peruviuanum a D. asperum. Všechny čtyři pocházejí z Amazonského pralesa. D. asperum je však převažující v oblastech Brazílie, Surinamu a Guyany ;D. longipes, loretense a peruviuanum jsou převažující v oblastech Peru, Columbie a Ekvádoru.

Etnobotanicky je Jergon Sacha považována za „vzorovou rostlinu", etnolékařské využití je přímo spjato s fyzickým vzhledem rostliny. V tomto příkladě, trup-stonek a skvrnité zabarvení Jergon Sacha velice připomíná jedovatého hada, který pochází ze stejné oblasti. V Peru a Ekvádoru se jak rostlina tak i had jmenují Jergon Sacha. V Brazílii se had jmenuje jararaca a rostlina erva-jararaca {bylina jararaca}. Tato běžná jména poukazují na vysoce jedovatý druh hada {Bothrops}, který je rozšířený v této oblasti Amazonie {včetně druhu Bothrops jararaca, podle něhož rostlina byla pojmenována}.
Místní osadníci, stejně jako indiánské kmeny z oblasti Amazonského pralesa využívají velké hlízy a oddenek Jergon Sacha jako protijed v případech hadího uštknutí. V těchto případech je hlíza rychle nakrájena, ponořena do studené vody a následně vypita. Větší množství hlízy je nakrájeno na banánový list, který je posléze zavázán kolem postiženého místa. Obklad je vyměňován každou hodinu, maximálně dvě; více hlízy se podává každé 3-4 hodiny. Efektivita tohoto opatření je vysoká, jestliže se k léčbě přistoupí okamžitě {nejdéle do hodiny} po uštknutí. V nepřístupných oblastech Amazonie, kde je nemožné uskladňovat zmrazené protijedy pro případy uštknutí {mimo jiné z důvodu vysokých nákladů}, byl z velké potřeby vyvinut tento lék a jiné „staré recepty". Indiánské kmeny v Guayaně také využívají tento protijed v případech hmyzího a pavoučího kousnutí a při zásahu otrávenou šipkou {kde jed nazývaný curare, je připravován z jedovaté rostliny a z části jedovatého zvířete, včetně hada a žáby}. Jiné indiánské kultury věří, že šleháním nohou a těla listy a kořeny Jergon Sacha je ochrání před hadím uštknutím a odpuzuje tyto vetřelce.
Vedle hadího uštknutí, je prášek z hlízového oddenku využíván v případech chlorózy, amenorei, černého kašle v brazilské přírodní medicíně. Prášek je aplikován místně {topicky} na svrab a výtažek {šťáva} z čerstvého oddenku je externě aplikován na bolestivá místa způsobená komáry { aplikují se přímo na místo komářího kousnutí}. Vývar z celé rostliny se též používá při koupelích léčících pakostnici. Jergon Sacha je velmi známá v peruánském systému přírodní medicíny; tablety, kapsle a výtažky z oddenku můžeme najít v mnoha lékárnách specializujících se na přírodní produkty. Je mimo jiné nabízena jako přírodní lék pro pacienty trpící HIV, rakovinovými nádory, gastrointestinálními problémy, herniemi {vývar se aplikuje topicky}, tremory rukou a pro posílení imunitního systému.
Zájem o Jergon Sacha v rámci využití tohoto léku v boji proti nemoci AIDS byl vyvolán několika novinovými články v peruánském tisku na začátku 90tých let. Ústřední postavou těchto článku byl doktor Roberto Incháustegui Gonzáles, prezident Komise pro sexuálně přenosné nemoci v rámci Peruánského institutu pro sociální péči ( ESSALUD ) v Iquitos, Peru. Média informovala o překvapivých výsledcích, kterých se dosáhlo u pacientů s AIDS v rámci experimentů s výtažky z těchto rostlin mezi rokem 1989 a 1993. Jedním z těchto výtažků byl extrakt z oddenku z Jergon Sacha {D. peruviuanum} s protivirovým účinkem; druhý extrakt byl realizován ze dvou úponků kočičího drápu {U. tomentosa a U. guianensis} jako imunostimulační prostředek. Dr. Incháustegui evidoval, že většina z pacientů trpících HIV byli posléze diagnostikováni jako negativní a vrátili se k normálnímu životu v průměru do šesti měsíců po užití těchto výtažků. Doktor Incháustegui však ještě musí zkompilovat odborné analýzy těchto případů do podoby vědecké práce-literatury. Komentáře o jeho práci v Iquitos s pacienty s AIDS se pravidelně objevují v peruánských tiskovinách v posledním desetiletí. Komentáře se dotýkají nejen využití Jergon Sacha proti viru HIV, ale i jiným virům včetně Herpes Zoster. Tyto události rozpoutaly nevídaný zájem na trhu o tuto rostlinu a koncem 90tých let byla rostlina popularizována i ve východní Evropě. Tisíce kilo Jergon de Sacha bylo ročně v posledních letech exportováno směrem do Polska, Ruska a jiných států. Velký množství exportu znamenalo zvýšení nároků na produktivitu a kultivaci těchto rostlin. Celý kořenový oddenek je součástí sklizně, což způsobuje záhubu celé rostliny a „divoké" žně v tropickém pralese nejsou dlouhodobě udržitelné. V posledních třech letech, dvě peruánské univerzity vyvíjejí nové způsoby kultivace spočívající ve re-implantaci nových rostlin ihned po sklizni na totožné místo v deštném pralese. Nová místa, jako například bývalé plantáže koky a odlesněné oblasti byly přizpůsobeny novým trhům s novými programy organické kultivace.
Navzdory tomuto širokému a rostoucímu trhu s Sacha Jergon, nebyla zatím publikována jediná klinická studie popisující její vlastnosti. Počáteční fytochemické vyhodnocení poukázalo že kořenový oddenek obsahuje alkaloidy, flavonoidy, fenol, saponiny, steroly, triterpeny a škrob, nicméně žádná z těchto látek nebyla nikdy kvantifikována a klasifikována. Jestliže se klinicky potvrdil dlouhodobě využívaný účinek proti hadímu ušktnutí, může se tímto také vysvětlit její proti virové využití v případech HIV. Nejnovější druhy antiretrovirových léku vyvinutých pro léčbu HIV se nazývají „ útlumové prostředky ( inhibitory ) proteázy" (lék zabraňující reprodukci viru HIV), blokující aktivní komponenty HIV viru - jeho enzymy proteázy. S těmito zablokovanými enzymy se virus reprodukuje „defektním" způsobem a nemůže infikovat další buňky. V dnešní (nejznámější) HIV terapii se „ inhibitory proteáz " kombinují s jinými antiretrovirovými drogami ( které útočí na virus přímo ). Proteázy jsou přítomny v každé buňce živého organismu : jsou to enzymy které tráví proteiny.
Je obecně známé, že proteázy jsou hlavními komponenty hadích a pavoučích jedů. Místo hadího uštknutí se promění v odumřelou oblast; kůže se odlupuje, protože působí silný a destruktivní účinek proteáz v jedu, který je zároveň odpovědný za zhmoždění a napuchnutí oblasti ve chvíli, kdy se začnou vstřebávat proteiny do kůže a vnitřních tkání. Síla účinku proteáz závisí na kvantitě poškozené tkáně a kůže v oblasti uštknutí. Velké množství rostlinných léků bylo pro tuto skutečnost registrováno jako efektivní prostředky proti hadímu uštknutí ( speciálně ty které se aplikují přímo na místo ušktnutí ) a také byly klinicky testovány jako přírodní inhibitory proteáz.
Mnoho výzkumných pracovníků hledajících nové chemikálie a drogy v oblasti Amazonie jsou z výše zmíněných důvodů velmi zapáleni do výzkumu rostlin sloužících indiánským kmenům jako prostředky proti hadím uštknutím. Je pravděpodobné, že Dr. Inchuastegui narazil během své léčby pacientů s HIV na jednu z těchto přírodních proteáz využitím Jergon Sacha. Je však nicméně potřeba realizovat několik klinických testů, které by poukázaly na mechanismy a vlastnosti reagující proti virům a hadím uštknutím, případně jsou-li tyto mechanismy totožné.
Jergon Sacha je jedna z nepozoruhodnějších léčivých rostlin z oblasti Amazonského pralesa. Její status jako „vzorová rostlina" sloužící k léčbě hadího uštknutí je obecně známá a uznávaná v celém kontextu Jižní Ameriky. Nicméně bez příslušného výzkumu potvrzujícího její fytoterapeutické využití a vlastnosti, bude ještě dlouhou dobu trvat, než se prosadí jako legitimní přírodní medicína v „moderním světě". S rostoucími tržbami v Peru a ve východní Evropě se čeká na subjekt, který by se ujal tohoto tak potřebného výzkumu - možná vedoucího k léčbě smrtelných virů jako HIV.

Kontraindikace:
Nejsou popisovány.

Vedlejší účinky:
Nejsou popisovány.

Tradiční etnomedicinální léčebný předpis:

V případě hadího uštknutí se přikládá drcená hlíza na postižené místo a zároveň se popíjí odvar z hlízy. Pro antivirový účinek se konzumuje mletá hlíza 2 gramy denně.

Fytoterapeutické vlastnosti:
Antidotum (protijed), antiastmatický, antivirový, imunostimulační, protinádorový, protizánětlivý, tonizující

Fytochemické složení:
Alkaloidy, anthranony, cyanogenní steroidy, flavony, flavonony, flavonoidy, jednoduché fenoly, saponiny, steroidy, steroly, triperpeny, triterpenoidy, xanthony

Možnost zakoupení ZDE...

Zdroj:
Amazonian Ethnobotanical Dictionary, DUKE A.J., VASQUEZ R., C.R.C. Press, Boca Raton, USA, 1994, ISBN 0-8493-3664-3
Diccionario enciclopedico de plantas utiles del Perú, BRACK EGG A., CBC – Centro de Estudios Regionales Andinos «Bartolomé de Las Casas» , Cuzco, Perú, 1999 , ISBN 9972-691-21-0
Herbal secrets of the rainforest , TAYLOR L. , Prima Health a division of Prima publishing, CA, USA, 1998, ISBN 0-7615-1734-0
Salud para todos, LACANZE D., ALEXIADES M., Fenamed, Madre de Dios, CBC – Centro de Estudios Regionales Andinos «Bartolomé de Las Casas», Cuzco, Perú, 1995, ISBN 84-8387-023-1
Sesenta Plantas medicinales de la Amazonía Peruana, DESMARCHELIER C., WITTING SCHAUS F., eBio2000, Lima, Perú, 2000, ISBN 9972-9186-0-2
The Healing Forest, SCHULTES E.R., RAFFAUF R.F., DioscoridesPress, Portland (OR), USA, 1992, ISBN 0-931146-14-3
Vocabulario de los nombres vulgares de flora peruana, SOUKUP J. SDB, Editoria Salesiana, Lima, Perú, 1975
Ziololecznictwo amazońskie i andyjskie, ŹUROWSKA K., TowerPress, Gdańsk, Polska, 2001, ISBN 83-87342-41-6

Zpracoval: Mgr. Miroslav Dorazil