Modrý lotos

Leknín posvátný, častěji nazývaný lotos, zaujímá v kultu rostlin a stromů starověkých Egypťanů spolu s papyrem nejvýznamnější místo. Byl symbolem horního Egypta a v sepjetí s životodárným Nilem byl považován za symbol života. Lotos byl pokládán za nejkrásnější rostlinu a podle množství zachovaných vyobrazení byl patrně i rostlinou nejoblíbenější. Nejvýše si Egypťané cenili modrého lotosu, v povodí Nilu rostl hojně i leknín bílý a růžový. S modrým lotosem se v Egyptě setkáváme na reliéfech hrobek, v kyticích a pohřebních věncích. Ve stylizované podobě zdobí hlavice chrámových sloupů, jako čerstvá květina pak účesy egyptských dívek i bohyň. Lotos je často nabízen jako obětina bohům, obzvláště pak bohyni Eset, neboť ta je bohyní pole, na kterém lotos poprvé vyrostl.
Lotos má symbolický význam v kosmogonickém mýtu Egypťanů. Vyrostl z bahnitého prachaosu a z jeho otevřeného květu se k obloze vzneslo slunce – první bůh, Ra. Sluneční charakter zpodobňuje lotos už svým tvarem, neboť je na něm vše okrouhlé – listy, poupata i plody. Tak jako každé ráno vychází slunce nad obzor, aby vykonalo svou kruhovou pouť Universem, tak se i lotosové poupě vynořuje každé ráno nad vodní hladinou, aby se rozvinulo v dokonalý květ. Sluneční bůh Ra byl v aspektu mladého boha vycházejícího slunce Harpokrata zpodobňován jako dítě se slunečním kotoučem na hlavě, sedící v kalichu lotosu. S lotosem byli spojováni i jiní egyptští bozi, především pak bůh světla a vůně Nefertum. Tento bůh byl původně chápán jako personifikace vonného lotosu samotného a zpodobňoval se jako mladík s lotosem nebo lotosovou korunou na hlavě. V mýtu je Nefertum lotos, ke kterému si čichá bůh Ra. Proto je Nefertum také nazýván „Lotos u Reova nosu“. Vůně v Egyptě představovala sílu odvracející zlo, a proto měl Nefertum - lotos moc ochraňovat zemřelé před zkázonosným hnilobným pachem. Kořeny a oddenky lotosu spočívající v bahnitém dně naznačují spojení rostliny s podsvětím. Texty egyptské Knihy mrtvých popisují scenérie posmrtného soudu nad zemřelými. V síni Obou pravd před předsedajícím bohem Usirevem vyrůstá ze země lotos a z jeho květu se vynořují čtyři synové Horovi. Lotos je i zde symbolem cyklické povahy a věčnosti života.
Velké úctě se těší lotos také ve filosofických a náboženských systémech Východu. Obecně zde je lotos chápán jako mystický symbol života a duchovnosti. Stejně jako v Egyptě je i v Indii symbolika leknínu svázána s mýty o stvoření světa. Hinduistický bůh – stvořitel Bráhma se podle posvátného spisu Mahabharáty zrodil z lotosového květu a s ním i celé Stvoření. Lotos zde symbolizuje střed vesmíru. Lotos je hojně zastoupen v ikonografii tantry. Ve spojení s bohyněmi Šamtá, Lakšmí a Kálí symbolizuje zemskou energii transformovanou v nadsmyslnou tvořivou sílu. Ve spojení s bohyní Lakšmí, personifikací aktivního ženského principu, představuje lotos plodivou ženskou sílu. Lakšmí bývá zpodobňována jako krásná žena se zlatou pletí, která stojí nebo odpočívá na lotosovém květu. Zosobněním lotosu jakožto rostliny samotné je bohyně Kamala. Je uctívána hlavně v jižní Indii jako představitelka vědění a moudrosti. V buddhismu je lotos symbolem dokonalosti a osvícení. Prostřednictvím boha Padmapáni (padma znamená lotos) je leknín spojen s představou bódhisattvy neboli příštího Budhy.

Zdroj: "Rostliny v magii" Jitka Pakostová 2003
www.volny.cz/naklvodnar




Modrý lotos