Rostliny reagují


Rostliny reagují
                                                Rozhovor s Clevem Backsterem
                                                           Derrick Jensen

Někdy se stane, že člověk zná přesné datum a čas, kdy se jeho život od základů změnil. Pro Cleva Backstera to bylo ráno 2. února 1966, ve třinácté minutě a čtyřicáté páté vteřině testování polygrafu. Backster, expert, jehož  test je dodnes používán na polygrafech (detektorech lži), tehdy testoval, jak se má jeho subjekt. Tím zkoumaným byla rostlina.

Od té doby provedl Backster tisíce experimentů a prokázal, že na naše lidské emoce reagují nejen rostliny, ale i jednotlivé listy, vajíčka, jogurt a dokonce samotné lidské buňky. Zjistil například, že buňky odebrané u lidských úst a umístěné ve zkumavce elektrochemicky reagují na emoční reakce svého dárce, i když ten je mimo laboratoř, mimo budovu a dokonce mimo stát.


Můžete se znovu podrobně zmínit o tom, jak jste poprvé zjistil elektrochemickou reakci u rostliny?

Backster: Pracoval jsem ve své laboratoři na Manhattanu a v místnosti bylo několik květin, které sekretářka koupila u květináře dole v hale. Já jsem je občas měl zalít tak, že jsem vodu lil na podnosy. Zajímalo mne, za jak dlouho se voda dostane až nahoru  k listům, zvláště u velkého fikusu. Napadlo mne připevnit nahoře k listům detektor galvanického odporu kůže a zjistit tak dobu, za kterou se voda objeví v horních listech.

Tak to bylo. Jestli v tom byly i jiné, hlubší důvody, nevím. V každém případě jsem místo toho, co lze očekávat, tedy reakci na vodu, objevil reakci, která se podobala reakci člověka. Detektor lži pracuje proto, protože lidé, jsou-li nějak ohroženi, fyziologicky reagují předpověditelnými a měřitelnými způsoby. Když se třeba vraha, který je připevněn k měřidlům detektoru zeptáte "Byl jste to vy, kdo vystřelil smrtící ránu?" a je-li pravdivá odpověď ano, subjekt pocítí strach, že bude přistižen při lži a elektrody na jeho kůži zaznamenají fyziologickou reakci. A tak jsem začal uvažovat, jak bych mohl měřenou rostlinu nějak ohrozit. Nejprve jsem chtěl jeden list namočit do teplé kávy. Rostlina vykázala příznaky nudy. Pak, když probíhala třináctá minuta pětapadesátá vteřina mého měření, mne napadlo, že list spálím. Tu myšlenku jsem nevyslovil, rostliny jsem se nedotkl, nedotkl jsem se ani měřícího zařízení. A reakce byla bouřlivá. Pero grafu vyskočilo úplně nahoru. Jediná věc, která to mohla být, byla reakce na moji myšlenku.

Vzal jsem tedy ze stolu sekretářky krabičku zápalek, jednu zápalku jsem škrtl a přiblížil se s ohněm k listu. Pak jsem si ale uvědomil, že extrémnější reakce už dosáhnout nemohu a tak jsem zkusil něco jiného: zanesl jsem krabičku zápalek zpět na sekretářčin stůl. Rostlina se v tu ránu uklidnila.

Okamžitě jsem pochopil, že tu jde o něco velmi významného. Nepřišel jsem na žádné obvyklé vědecké řešení. V laboratoři nikdo nebyl, nijak jsem rostlinu mechanicky nestimuloval. Od toho okamžiku se mé vědomí jaksi změnilo. Hovořil jsem pak s vědci různých oborů, ale nikdo mi nevěřil. Bylo to pro ně nepředstavitelné. A tak jsem navrhl experiment, který by tento jev prozkoumal více. Nazval jsem ho přímé základní vnímání, abych to odlišil od tzv. mimosmyslového vnímání, protože rostliny přece nemají našich pět smyslů. Ta jejich reakce byla jakousi reakcí na primární, základní úrovni.

Šlo o to, že v náhodných intervalech padaly rybičky do vařící vody a přístroj měřil reakci rostliny na druhém konci místnosti.

Jak jste odlišil reakci rostliny na smrt nějakého živočicha s jejich reakcí na vaše emoce?

Backster: To je velmi těžké. Na to, aby se na vás rostlina jaksi naladila stačí pobýt s ní jen pár hodin. A pak, jakkoliv náhodně a nepředvídatelně bude experiment probíhat, rostlina na vás zůstane naladěna, kamkoliv půjdete. Nejprve jsme s partnerem odešli několik bloků od laboratoře, ale pak nás napadlo, že rostliny reagují ne na experiment, ale na naše emoce při rozhovorech. Nakonec rostliny pro nás koupil a instaloval někdo jiný v úplně opačném rohu budovy. Jednoho dne jsme přišli, zapojili měřidla a hned odešli. Rostliny tedy byly v cizím prostředí a nikde nebyl nikdo živý. Jediné, na co mohly reagovat, byla smrt malé rybičky. 
 
Byly rostliny naladěny jen na lidi nebo na celé okolí?

Backster: Odpovím příkladem. Často jsem připevnil elektrody a odešel, abych později prozkoumal výsledky. Jednou jsem si chtěl uvařit kávu, ale pak jsem si uvědomil, že potřebuji šálek na něco jiného a vařící vodu jsem vylil do výlevky. Rostlina vykázala silnou reakci. Když delší dobu do výlevky nevyléváte chemikálie nebo vařící vodu, rozroste se v ní mikroskopická džungle mikroorganismů. Má rostlina reagovala na jejich smrt.

Neustále jsem ohromen schopností vnímat takovéto věci na bakteriální úrovni. Jeden vzorek jogurtu reaguje, když konzumujete jiný jogurt. Nebo když kápnete kapku antibiotik do jednoho jogurtu, druhý opět reaguje. Krmil jsem svou kočku vařeným kuřecím, které jsem uchovával v lednici  a aby to neměla zmrzlé, ohříval jsem jí to v mikrovlnce. Když to maso už bylo starší, můj pokusný jogurt reagoval na každé vložení masa do trouby - reagoval na smrt mikroorganismů. Nemohl reagovat na mé pocity, protože já jsem o této reakci v té nevěděl.

 A jak reagoval jogurt na to, když maso žrala kočka?

Backster: Je zajímavé, že i baktérie mají jakýsi obranný mechanismus, který je v extrémním nebezpečí uvede do stavu šoku: prostě zahynou samy. Totéž dokáží mnohé rostliny.

Slavný cestovatel Livingston byl jednou napadnut lvem a později vyprávěl, že během útoku šelmy necítil vůbec bolest, naopak, celou dobu pociťoval nesmírné blaho.

Backster: Jednou jsem měl svůj malý přístroj na baterie s sebou v letadle. Když nám začali podávat oběd, zeptal jsem souseda, jestli nechce vidět něco zajímavého. Dal jsem jeden list salátu mezi elektrody a jakmile začali ostatní lidé jíst svůj salát, náš list prudce zareagoval, ale pak zůstal na stejné úrovni. Počkali jsme, až letušky sklidily tácky a reakce našeho listu salátu se opět uklidnila. 

Takže vy jste testoval fíkus, bakterie, salát...

Backster: A vajíčka. Měl jsem jednou štěně dobrmana a to muselo dostat každý den jedno vajíčko. Jednou jsem měl rostlinu stále zapojenu a jak jsem rozbil vajíčko o misku psa, rostlina bouřlivě zareagovala. Strávil jsem pak stovky hodin zkoumáním oplodněných i neoplodněných vajíček. Ukázalo se, že v tom moc rozdíl není, stále to jsou živé buňky. Chtěl jsem zkoumat také reakce zvířat. Nedokázal jsem ale přimět psa nebo kočku, aby vydrželi s elektrodami na své těle a tak jsem pak zkoumal lidské spermie. Například když dárce spermatu vzal v místnosti o pár bloků dál dávku silného léku, který rozšiřuje cévy a používá se jako prevence před infarktem, jeho vzorek spermatu vykázal prudkou reakci.

Svůj výzkum jsem tehdy v této fázi přerušil, protože nemělo smysl v tom takto dále pokračovat. Mělo to smysl z vědeckého hlediska, ale "politicky" to bylo velmi nepřijatelné. Zcela určitě bych byl zesměšňován.

Důsledky těchto zjištění jsou ale...Backster:

...ohromující, ano. Mám plné zásuvky důkazů o tom, jak jsou bakterie, rostliny a další živé bytosti mezi sebou dokonale propojeny a vyladěny. I lidské buňky vykazují tuto primární vnímavost, ale na vědomé úrovni se jaksi vytrácí. Nebo už jsme ztratili schopnost to vnímat. Domnívám se ale, že osoba dostatečně duchovně vyvinutá to taky dokáže. My lidé máme tendenci považovat se za nejvýše vyvinuté tvory na planetě. Je to pravda, jsme například intelektuálně velmi úspěšní. Co když ale i jiné formy života jsou duchovně vyvinuté? Slyšel jste o pokusech Ruperta Sheldrakea se psy? (viz MANA, jaro 1996, Sheldrake: Experimenty, které by mohly změnit svět)

Jak vaše pokusy přijímá svět vědy?

Backster: S výjimkou takových lidí, jako je právě Sheldrake, byly reakce nejprve odmítavé, pak nepřátelské a teď raději žádné. Nejprve tomu říkali Backsterův efekt, ale teď, protože to nemohou vyvrátit, se o tom už raději nikde a nikdy nezmiňují.

Někteří se pokusili mou práci zesměšnit, jiní o tom napsali své knihy. Já sám jsem nikdy o popularitu nestál a nikdy jsem z toho nic neměl. Někteří botanikové se pokusili prokázat, že si vymýšlím, ale nikdy se jim to nepodařilo. Dnes mne ignorují, ale moc jim to nejde. 
 
Co je největší problém?

Backster. Opakování testů. Události, které jsem sledoval a popsal, byly většinou spontánní. Musely být. Kdybych je předem plánoval, už bych jejich výsledky ovlivnil. A máme tu problém, protože spontaneita a opakování nejdou dost dobře k sobě. Vědecká komunita nadále ve své metodologii trvá na opakovatelnosti experimentů a proto se asi dál v této věci nedostane. Dalším problémem je úmysl. Nemůžete předstírat. Když řeknete, že rostlinu popálíte, ale ve skutečnosti to udělat nechcete, rostlina nezareaguje. Lidé se mne ptají, jak to udělat, aby rostliny reagovaly. Říkám jim jen, že nic nesmí plánovat, protože to pak nebude fungovat. Když to dělají, jak jim řeknu, dosáhnou výsledků, ale když pak jdou na univerzitu, tam jim řeknou, že to není důležité.

Několikrát se pár vědců pokusilo experiment s rybičkami zopakovat, ale jakmile jde o automatičnost a náhodnost pokusu, nevydrží a chtějí se na pokus dívat a tak instalují televizní okruh v jiné místnosti atd. Jenomže jejich vědomí je tam stále, to z pokusu nikam neodstraní. A přiznejme si, mnoha vědcům, když jim tenhle pokus nevyšel, se ulevilo. Protože kdyby byli úspěšní, bylo by to popřením stávající vědy.

Přehnaný důraz na opakování testů se zdá být dnes tak trochu proti vědě samotné, protože život sám se nedá zopakovat.

Backster: Jak tvrdil už Francis Bacon, opakování je spjato s touhou kontrolovat a kontrola je v zásadě to, o čem je západní věda i celá západní kultura. Vědci se nemohou vzdát požadavku na opakování pokusů, protože by se museli vzdát i své kontroly, což by znamenalo konec téhle formy civilizace a to se nestane, dokud to vše neskončí nějakým ekologickým kolapsem. Já jsem boj s vědou dávno vzdal. Ale vím, že kdyby mé pokusy zkusili zopakovat, tak i kdyby se jim to nepovedlo, viděli by věci, které by změnily jejich vědomí. Už by nebyli stejní jako předtím. Potkávám lidi, kteří mi před dvaceti lety neřekli nic a dnes říkají, jak moc jsem pomohl změnit jejich životy.

Když posuzujeme vaši práci, máme několik možností. Můžeme věřit, že si vymýšlíte. Můžeme věřit, že to, co tvrdíte, je pravda, což by znamenalo změnit vědeckou metodologii stejně jako naše vědomí, komunikaci, vnímání atd. Nebo můžeme věřit, že jste udělal nějakou chybu. Je možné, že jste přehlédl nějaké mechanistické vysvětlení vašich pozorování? Jeden vědec říká, že máte ve svém detektoru nějaký uvolněný drátek.

Backster: Za třicet let své práce jsem našel a upevnil všechny uvolněné drátky. Ne, nevidím možnost žádného mechanistického řešení. Někteří parapsychologové si myslí, že jsem vynalezl jakousi formu psychokineze, že hýbu perem v přístroji svou myslí, což by byl docela dobrý trik, nemyslíte? Ale oni přehlíží fakt, že jsem většinu pokusů sestavil tak, aby byly automatické a náhodné a nemohl jsem do nich jakkoliv zasahovat, dokud si nebudu číst výsledky. Jeden článek nabízel vysvětlení pomocí statické elektřiny: když projdete místností a dotknete se rostliny, dostanete reakci. Jenže já se svých rostlin dotýkal vskutku výjimečně. 
 
Co tedy je to, co snímáte?

Backster: Nevím. Ale ať je to cokoliv, nemizí to se vzdáleností. Má to co dělat s nějakým elektromagnetickým jevem. Signál z Phoenixu byl právě tak silný jako signál z vedlejší místnosti. Zkoušel jsem signál nějak odstínit pomocí olověných desek a jiných materiálů, ale nepodařilo se mi to. Možná protože ten signál nejde odněkud někam, ale prostě tu je a manifestuje se na různých místech. Možná pomůže, až to budeme moci otestovat ve vesmíru. Někteří kvantoví fyzikové podporují můj názor, že tyhle signály nejsou omezeny prostorem a časem. Vzpomeňme na Bellův teorém, který tvrdí, že atomy, jakkoli vzdáleny, někdy změní svůj moment otáčivosti současně, zároveň. A to už jsme ve světě duchovnosti a metafyziky. Zkusme uvažovat o  modlitbě. Kdybyste se modlil k Bohu a Bůh by sídlil na druhé straně galaxie a vaše modlitba cestovala rychlostí času, vaše kosti by se změnily v prach dříve, než by vaše modlitba dorazila k Bohu. Je-li ale Bůh, jakkoli ho budete definovat, všude, pak modlitba cestovat nemusí.

Buďme konkrétnější. Myšlenka, že byste mohl rostlinu popálit, vzbudí její reakci. Co se přesně v ten okamžik děje? Jak to rostlina ví?

Backster: Nepředstírám že to vím. Nepokouším se o nějaké přijatelné vysvětlení, protože ho neznám. Jsem experimentátor, ne teoretik.

Schopnost rostlin reagovat na myšlenku, ale povede k nutnosti zcela změnit náš dosavadní názor na vědomí a člověka tvora, který, kromě některých dalších vyšších primátů, má vědomí. Západní věda tvrdí, že rostliny nemají mozek, proto nemohou mít vědomí.

Backster: Myslím, že západní věda přeceňuje roli mozku, pokud jde o vědomí. Byly například napsány celé knihy o vědomí atomu. Vědomí může existovat na různých úrovních. Existují velmi úspěšné pokusy prokázat, že vědomí přežívá smrt těla. Vše nasvědčuje tomu, že vědomí by se nemělo automaticky svazovat s šedou kůrou mozkovou, naopak, existuje silné podezření, že spousta paměti není uschována v mozku.

To připomíná paměť atleta. Když dlouho trénujete, vybudujete si pak paměť ve svých svalech.  Četl jsem spoustu článků o fyziologických důsledcích ranných traumat z dětství nebo z války, znásilnění. Výsledky studií naznačují,  že každé trauma se jaksi otiskne do různých částí našeho těla. Znásilnění pak může způsobit třeba chronické záněty vagíny.

Backster: Kdybych to dokázal, vysvětlil bych tkáním v té které oblasti těla, co se stalo. Nevím, jestli by tato léčebná metoda byla úspěšná, ale v každém případě by byla bezbolestná.

Zkoušel jste komunikaci i u neživé hmoty?

Backster: Něco jsem zkoušel, ale nikdy se nedalo s určitostí tvrdit, co jsem zaznamenal. V roce 1987 jsem dělal testy na univerzitě v Miami (s dr. S. Foxem), který zaznamenal elektrické signály z jednoduchých látek podobných  proteinům, signály velmi podobné těm, které získávám z živých buněk. Domnívám se, že jakási forma biokomunikace probíhala již od velmi ranných stádií života na naší planetě. Samozřejmě v tomto smyslu lze využít i teorii Gaia.

Jak je vaše práce přijímána v jiných zemích?

Backster: Rusové se o to velmi zajímali a kdykoliv mluvím s indickými vědci, ať buddhisty nebo hinduisty, říkají - a proč vám to trvalo tak dlouho, než jste na to přišli? Má práce souzní s mnohými závěry buddhismu a hinduismu.
 
Čeho se Západ bojí?

Backster: Jestli je to, co registruji, pravda, museli bychom přepracovat hodně teorií, podle kterých  žijeme. Znám biology, kteří říkají, že jestli má Backster pravdu, jsou v háji. Pak by musela přijít radikální reforma našeho názoru na mnoho věcí.

Západní věda je dnes ve velmi obtížném postavení, protože aby udržela současné trendy vědeckého uvažování, musí ignorovat spoustu informací. A stále jich přibývá. Věda zatím možnost biokomunikace nepřipouští. Jenže citlivost přístrojů se neustále zvyšuje a tak je asi jen otázkou času, než přestaneme předstírat, že to je jen nějaký uvolněný drátek.
                                                                          
                                                                            Převzato z www.baraka.cz 
                                                                           (Z časopisu SUN přeložil V. M.)

Rostliny reagují