S adaptogeny proti únavě i nemocem

Adaptogenní rostliny jsou zajímavou odpovědí na stres, ať už je mikrobiální, emocionální, fyzický nebo souvisí se životním prostředím či počasím. Posouvají organismus blíže rovnováze, jak ukazuje řada studií z posledních dvaceti let.
Objev adaptogenů byl bezesporu jedním z milníků ve vývoji přírodně orientované medicíny. Látky, které byly zkoumány v některých rostlinách, v komplexu svého působení prokázaly v řadě vědeckých studií vliv na široké spektrum zdravotních problémů, ale také na celkovou energii, sportovní či fyzickou výkonnost, emocionální stabilitu, funkce jednotlivých orgánů, zlepšení imunitní odpovědi, zvýšenou syntézu proteinů a enzymů, antioxidační aktivitu, i další pozitivní dopady, navíc prakticky bez vedlejších účinků. Abychom shrnuli důvod, proč rostliny zvané adaptogeny působí tak široce a medicínskou terminologií "nespecificky", musíme se dotknout stresu a jeho vlivu na zdravotní nerovnováhu zvanou nemoc. Adaptogeny totiž působí především jako látky zlepšující adaptační odpověď organismu při jeho setkání se stresory. Stres není jen v hlavě.

Většina z nás má v hlavě pojem "stres" poněkud zúžen na emocionálně náročné situace, což ovšem neodpovídá tomu, jak toto slovo chápal jeho tvůrce a objevitel stresové reakce organismu, kanadský lékař Hans Selye. Teprve až si rozšíříme pojem "stres" podle jeho chápání, můžeme lépe uchopit roli adaptogenů při jeho zvládání, stejně jako důležitou roli, kterou hraje mezi příčinami prakticky všech nemocí.

Možná bude znít jako překvapující zjištění jednoho amerického výzkumu z roku 1987, že moderní člověk žijící v západní civilizaci zažívá v průměru každodenně setkání s téměř 400 000 stresory, tedy bezprostředními vyvolávači stresové reakce v organismu. Je to asi tisíckrát víc, než zažívali naši předkové před sto lety. Většinu těchto stresorů si ani neuvědomujeme, nicméně náš organismus je zaznamenává, vyhodnocuje a reaguje na ně.

Kde jsou ony tak početné stresory, když si vzpomeneme tak maximálně na několik "psychicky" stresujících událostí za den? Pan ředitel si nás pozval na kobereček, pohádali jsme se se sousedy, nevydělali jsme dost peněz, lidé, kteří jsou nám nejblíže, nás něčím zlobí, nemáme všechno, co chceme mít, necítíme se šťastně, rodinný příslušník onemocněl nebo se rozvádíme... Takové a podobné věci se lidem vybaví pod pojmem stres. Jenže stres, tak jak byl definován doktorem Selyem, který výzkumu stresu věnoval celý život, je víc: "Univerzální odpověď těla na výzvy a nebezpečí, základní program, geneticky uložený v člověku i zvířeti k zachování života skrz reflexní mechanismus útoku nebo útěku."

Stresorem je tedy i zápach smetiště, náhlá změna venkovní teploty, dýchání automobilových zplodin, konzumace nevyrovnaného či špatně připraveného jídla, či jídla, na které jsme špatně adaptováni, fyzické zranění, syntetické léky‚ déšť, cesta do neznámého prostředí, vystavení těla mikroorganismům, nedostatek potravy, pobyt v davu, hluk, elektromagnetické záření, nebezpečí ze strany ostatních lidí či zvířat, vynucené změny životních návyků, zemětřesení, používaná chlorovaná voda, rána do zubů...

Tak bychom mohli pokračovat hodiny a hodiny a stále bychom nebyli u konce výčtu. Výčet všech stresorů není důležitý, podstatné je uvědomit si, že stresorů je opravdu velmi mnoho. Zmíněný americký výzkum přitom dospěl k závěru, že jen 10 % stresorů má psychologickou nebo sociální povahu. Zato můžeme potkat např. přes půl milionu chemikálií a asi 200 tisíc elektromagnetických frekvencí, které před sto lety vůbec neexistovaly a tedy na ně nejsme evolučním vývojem adaptováni. O zdraví a nemoci pak často rozhoduje celkový součet všech stresorů, a je to ten poslední stresor, překračující naši laťku adaptace, který nás přehoupne někam, kam nechceme...

Od zdraví přes stres k nemoci (a zpět přes adaptogeny?)

Je zřejmé, že každý zažíváme setkání s mnoha stresory, ne každý ale onemocní a z těch, které nějaká nemoc trápí nebo čeká, někdo onemocní dříve a někdo později. Zde hrají roli genetické předpoklady v souhře s momentálními adaptačními rezervami organismu a také v souhře se schopností vyhnout se stresorům. Tyhle tři body jsou u ovlivnění možnosti propuknutí nemocí asi nejdůležitější. Zatímco naše genetické předpoklady (alespoň zatím) neovlivníme, můžeme do určité míry ovlivnit naše osobní vystavování se stresorům (alespoň některým). A třetí zmíněný pilíř ať už v prevenci či boji s nemocí může být zvyšování adaptačních rezerv organismu. A právě adaptogeny se zdají být dobrým pomocníkem při jejich doplňování.

Prvním vědcem, který systematicky zkoumal stovky adaptogenních rostlin a prováděl mnoho vědeckých studií s jejich využitím při nemoci či zvyšování výkonů sportovců, byl ruský vědec Israel Brechman. Ten také vytvořil termín adaptogen. Adaptogenem je taková substance, která "musí být neškodná a způsobovat minimální vedlejší účinky ve fyziologických funkcích organismu. Musí mít nespecifický účinek na zvýšení imunitní odpovědi, normalizační efekt na různé tělesné funkce, bez ohledu na směr patologického stavu." Jinými slovy, adaptogen musí vytvářet homeostázu, přirozenou rovnováhu vnitřních procesů těla, nebo směřovat organismus blíže rovnováze. Adaptogeny pracují na buněčné úrovni, zpravidla zlepšením výživy buněk jednotlivých orgánů, zlepšením okysličení, a pod.

Mnohý skeptický čtenář by mohl položit otázku, proč právě nějaká rostlina může pozitivně ovlivňovat víceré funkce lidského těla, imunitu a dokonce navozovat stav rovnováhy v organismu? Není to nepravděpodobné? Studie Brechmana i jiných vědců ukazují, že nikoliv. Je samozřejmé, že - pokud jde o zdraví, energii či cokoliv jiného - nic nefunguje u všech a na všechno. Pokud ale chápeme vědu důsledně v jejím celku, nemůžeme oddělovat rostliny a člověka a nevěřícně kroutit hlavami o tom, kde se berou souvislosti mezi tak různými organismy. I rostlina se potkává se stresory a některá jim čelí lépe a jiná hůře, po miliardy a miliony let evoluce plné pokusů, omylů a drobných vítězství či proher. Některé druhy jsou na vymření, zatímco jiné dokázaly v průběhu evoluce vyvinout účinné obranné látky proti organismům, které je napadají a likvidují, i proti nepřízni počasí či životního prostředí. Adaptogeny dokázaly nejspíše něco podobného se širším záběrem a s dopadem na zlepšenou adaptační odpověď sebe sama, a pokud je chemická struktura rostliny-adaptogenu přenesena na jinou živou bytost, proč by nemohla v některých případech fungovat také?

Na rozdíl od potlačování symptomů syntetickými substancemi, které jsme ani my lidé, ani jiné organismy na planetě Zemi během celé evoluce nepotkali až donedávna, a které vytvářejí mnoho vedlejších účinků, jak to platí o mnoha lécích hlavního proudu medicíny, je v přírodní medicíně kladen důraz na to, aby při co největším účinku co nejblíže kořenům problému nevznikaly pokud možno žádné vedlejší účinky. A proto je objev adaptogenů jistě jedním z nejzajímavějších příspěvků na tomto poli.

Nejdůležitější adaptogeny:

Mezi nejdůležitější adaptogenní rostliny patří ty, které budou uvedeny dále, v závorce je pak jejich jiný (český, čínský, latinský apod. název).

Tady je - zdaleka ne úplný - seznam:

Schizandra čínská (Klanopraška čínská, Schizandra chinensis)

Jiaogulan (Gynostemma pentaphyllum)

Ashwagandha (Withania Somnifera)

Eleuterokok (Čertův kořen, Eleuterococcus senticosus, tzv. Sibiřský ženšen)

Rozchodnice růžová (Rhodiola rosea)

Aralka mandžuská (Aralia mandshurica)

Třapatka nachová (Echinacea purpurea)

Maralí kořen (Rhaponticum carthamoides)

Mateří kašička včel

Houba Reishi (Ling Zhi)

Kozinec  (Huang Chi)

Rdesno mnohokvěté (Polygonum multiflorum)

Gotu Kola (Centella asiatica)

Děhel čínský (Angelica Sinensis, Dong Quai)

Suma (Pfaffia paniculata)

Ženšen (Panax ginseng)

a mnoho dalších....


U jednotlivých adaptogenů vidíme podobné vlivy na lidský organismus, přičemž mnohé z uvedených pozitivních posunů ke zdraví platí i pro ty rostliny, u nichž není uvedeno nic podrobnějšího. Sehnat tyto rostliny či jejich výtažky (výtažky ale nemusejí fungovat vždy tak jako rostliny) už není velký problém, některé lze dokonce pěstovat.

Autor: Karel Machala

S adaptogeny proti únavě i nemocem